Jdi na obsah Jdi na menu

Dysplazie kyčelního (loketního) kloubu

Jak dysplazie loktu, tak i dysplazie kyčelního kloubu jsou velmi komplikovaná onemocnění, kterými jsou postiženi jak psi tak i fenky.

Jsou to závažné dědičné vady, které způsobují doživotní zdravotní problémy psům téměř všech plemen. Bohužel se jedná o velmi závažné defekty, jejichž důsledky lze pouze zmírnit nikoli vyléčit. To ovšem neznamená pro onoho psa rozsudek smrti. Postižené zvíře by mělo být v podstatě vyloučeno z dalšího chovu, protože jenom důslednou selekcí a promyšlenými chovatelskými postupy můžeme dysplazii úspěšně předcházet.

Projevy onemocnění jsou u každého jedince různé. Záleží na tom onom jedinci. Na jeho zdravotním stavu, kondici a stavbě těla, proto je určení přesné diagnosy velice obtížné, a tak je pro něj nezbytný rentgenový snímek, na jehož základě určí kvalifikovaný veterinární lékař stupeň a závažnost postižen.

 

Průběh onemocnění

Dysplazie kyčelního kloubu je tedy geneticky podmíněné onemocnění, jehož podstatou je chybný vývin jednoho nebo i obou kyčelních kloubů. Příčiny tohoto defektu mohou spočívat v různých deformacích jinak kulovité kloubní hlavice, ve zploštění či změnách kyčelní jamky nebo v nenormální vzdálenosti jamky od hlavice. Jde tedy o postižení způsobené volnějším spojením kostí až po luxaci nebo subluxaci pánevní končetiny či končetin.

Tyto defekty způsobují následnou nestabilitu a uvolněnost kloubního spojení. Při pohybu jsou pak kloub a podpůrné struktury zatěžovány abnormální pohyblivostí, což vede k otěru chrupavčité tkáně a její postupné degeneraci. To způsobuje, že kost ležící pod chrupavkou reaguje na tyto projevy různými změnami kostní tkáně - přestavbou kostí. Důsledkem toho může být osteoskleróza (zahuštění kostní spongiosy) nebo tvorba osteofytů (tvorba nové kosti v podobě kostních výběžků). Tyto změny se souhrnně označují jako progresivní sekundární artróza kloubu. Artróza kloubu je neřešitelným problémem, pokud jde o úplné vyléčení psího pacienta (s výjimkou vysoce nákladné náhrady celého kyčelního kloubu). Je velmi bolestivá, jelikož zde dochází k těžkým zánětům a léčba se zaměřuje pouze na potlačení příznaků. Pokud se tyto následky neusměrňují vhodnou léčbou, pes je stále neúměrně zatěžován a nesprávně živen, onemocnění se stále stupňuje a vše může skončit zchromnutím zvířete. Jestliže se ale průběh onemocnění usměrňuje vhodnými cviky, stravou, prostředky napomáhajícím regeneraci chrupavky a léky tlumícími bolest, můžeme onemocnění značně zmírnit, ale vyléčit již bohužel ne.

Změnám podléhají i ostatní podpůrné orgány, zejména vazy a kloubní pouzdro. Větší pohyb v kloubu v první řadě vede k uvolnění kloubního pouzdra a v souvislosti s tím i k zvýšené produkci synoviální tekutiny a tím k rozšiřování kloubní štěrbiny.

Nástup a vývoj sekundárních změn je velice individuální. Závisí na vnějších podmínkách chovu jako je např. výživa, rychlost růstu, pohyb nebo kondice zvířete.

 

Určení diagnózy

Pro určení diagnózy je nezbytný rentgenologický snímek. RTG vyšetření je jediný uznávaný způsob detekce dysplazie kyčelních kloubů. Pro ČsV je povinnost absolvovat RTG vyšetření na DKK. Psi a feny ČsV rentgenovaní po datu 1. 1. 2011 již musí pro přiznání chovnosti kromě vyšetření DKK povinně předložit také vyšetření DLK (dysplazii loketních kloubů). Podmínkou pro vyšetření u ČsV je splnění věkového limitu 15 měsíců, kdy dochází k úplnému dokončení vývoje skeletu. Aby bylo zajištěno dostatečné uvolnění svalstva, provádí se RTG snímek v hluboké sedaci nebo narkóze. RTG snímek se provádí v tzv. extenzní ventrodorzální projekci. Znamená to, že se psí pacient rentgenuje ve hřbetní poloze s nataženými pánevními končetinami navzájem rovnoběžně dozadu. K dokonalému napolohování psa se používá zvláštní lůžko ve tvaru písmene "V" na průřezu.

Pro objektivní posouzení DKK by měl být snímek symetrický, jelikož špatně zhotovený snímek může vést k chybné interpretaci nálezu. Na snímku by tedy měla být zachycena celá pánev, kost křížová a obě stehenní kosti včetně kolenních kloubů, pouze u velkých a obřích plemen je dovoleno posunout pánev tak, že na snímku nejsou vidět obě pately (čéšky). Stehenní kosti by měly probíhat rovnoběžně mezi sebou a součastně s podélnou osou těla.

 

Posouzení DKK

Klasifikační schéma rozděluje nálezy na kyčelních kloubech do pěti stupňů. Jednotlivé stupně DKK označuje písmeny "A" až "F". U nás se posuzuje podle klasifikačního schématu, které vychází ze schématu FCI. Používá se označení stupňů 0-4. Přičemž nulou (A) se označuje ideální stav. Čísla 1-4 (B - E) označují různé stupně postižení - přičemž čím vyšší číslo (písmeno) tím závažnější postižení psa.

Na prvním snímku můžeme vidět kyčelní klouby zdravého zvířete, ale na druhém snímku je zrentgenované zvíře postižené těžkou dysplazií.

zdravdkk.jpg tezkadkk.jpg












Stupně DKK: Stupeň 0 / A / bez DKK (Výsledek Zefi), Stupeň 1 / B / hraniční, Stupeň 2 / C / lehká, Stupeň 3 / D / střední, Stupeň 4 / E / těžká.

Jak už bylo několikrát zmíněno DKK nelze vyléčit. Ale jelikož dysplazie omezuje jednu ze základních podmínek pro spokojený život psa - totiž schopnost pohybu zvířete, je její léčba nezbytná.

Léčba DKK se soustřeďuje především na zvládnutí příznaků onemocnění. Tato léčba bývá většinou kombinovaná a u většiny případů i doživotní. Cílem léčby je odstranit záněty v kloubech a obnovit jejich funkčnost.

 

Prevence

Nejlepším způsobem léčby je s největší pravděpodobností starost o to, aby ke vzniku onemocnění vůbec nedošlo. K vyjádření onemocnění přispívá i spousty vlivů jako je například výživa, růst, kondice a pohyb mladého psa. Nejkritičtější pro vznik dysplazie je období od narození do druhého měsíce věku psa. Kdy dochází k formování chrupavčitých základů kostí pánve a stehenní kosti. Druhým takovýmto obdobím je období dokončení vývoje jednotlivých kostí spojené se zánikem chrupavčitých růstových plotének. Tedy mezi 4 - 6 měsícem věku (vývoj kostí pánve) a mezi 7 - 11 měsícem (vývoj stehenní kost).

 

Výživa mladého psa

DKK můžeme předejít především podáváním vhodné stravy ve štěněčím věku psa. K Přičemž se můžeme řídit podle následujících pravidel:

1.     Krmit krmivy, které obsahují optimální obsah energie a bílkovin. Zvýšený obsah energie a bílkovin v organismu malého psa vede k rychlému růstu (doporučuje se pozvolný růst), přibývání na hmotnosti a velkému zatížení kyčelního kloubu. Krmiva, která obsahují vyvážený poměr minerálních látek, především pak vápníku a fosforu. My krmíme syrovým masem, především kuřecím s podílem kostí od Vetamixu.

2.     Pes by neměl být krmen nepřetržitě, ale v předem stanovených dávkách (v přímé závislosti na váze a stáří psa). Pravidelně kontrolujeme přibírání na hmotnosti našeho psíka a společně s tím upravujeme krmné dávky.

3.     Používáme doplněk stravy intenzivní kloubní výživa od firmy GIOM.

 

Pohyb mladého psa

V mládí je štěně velice aktivní a hbité. Nadměrné zatěžování kloubů v tomto věku vede též ke vzniku pozdějších ortopedických problémů. Pro nás to znamená, že bychom neměli malého psa tak do věku 12 měsíců (někdy i déle - záleží na rychlosti růstu jednotlivých plemen) učit skákat a překonávat různé překážky na cvičišti. Dále by malí pes neměl být zatěžován během u kola, vytrvalostními běhy atd.. Dále bychom měli dbát na to, že přirozený pohyb (hra s ostatními psi, běhání po zahradě atd.) psovi neškodí. Při vzniku onemocnění bychom měli určitě dbát na rozvoj svalstva v okolí kloubů. To ale můžeme pouze cviky, které nezatěžují klouby zvířete. Takovým cvičením je například plavání, kde jsou zapojeny téměř všechny svaly.